V průběhu koronavirové krize se u nás i ve světě skloňovalo jedno zásadní slovo. Tím je kurzarbeit, jehož původní myšlenkou byla ochrana pracovníků před propouštěním. O tom, jestli u nás kurzarbeit funguje či nikoli, polemizovat nebudeme. Zmíníme ale, kde toto slovo vzniklo a co je vlastně cílem tohoto opatření.
Samotné slovo kurzarbeit můžeme volně přeložit jako zkrácená pracovní doba. Název tohoto nástroje pro udržení zaměstnanosti se podle online encyklopedie vůbec poprvé objevil v roce 1910.
Kurzarbeit byl tehdy poprvé zavedený s cílem udržení pracovních míst a kvalifikace dělníků při omezování těžby a zpracování draselných solí v Německu. Později bylo toto podpůrné opatření využito i ve vyhlášce o podpoře v nezaměstnanosti z roku 1924.
V roce 1931 pak Německo přistoupilo k zákonnému omezení délky pracovního týdne na 48 hodin, aby v roce 1933 tuto dobu zkrátilo na 40 hodin. I další evropské země tento příklad následovaly a v průběhu 30. let omezily pracovní týden na 40 hodin.
V plné síle vstoupil kurzarbeit na scénu během ropných šoků v roce 1970 a udržel se úspěšně až do dnešních dnů.
Během takzvané Velké recese (2007 – 2015) byla například v Německu v roce 2009 vyplácena státní podpora firmám pro udržení pracovních míst asi pro 1,5 milionu zaměstnanců.
Tento program je založený na podpoře soukromého sektoru z veřejných zdrojů v dobách ekonomického útlumu. Ve finále jde ale pouze o přechodné opatření. Jeho cílem je zamezení snížení pracovních míst v době, kdy poptávka po práci klesá v důsledku úbytku zakázek. Pokles odpracovaných hodin je zaměstnancům kompenzován z veřejných zdrojů (např. přes úřady práce).
Ovšem konečný přínos opatření nespočívá pouze v podpoře konkrétních zaměstnanců. V době krize opatření zabraňuje také finančním výpadkům ve firmách, které by jinak musely přistoupit k nepopulárnímu propouštění. Díky tomu tak opatření snižuje jak finanční, tak i časové náklady, které by firmy musely nést při hledání a zaškolování nových zaměstnanců.
Zmínit musíme i celospolečenský důsledek tohoto opatření. Ten snižuje náklady společnosti na znovuzačlenění propuštěného pracovníka do pracovního procesu a kolektivu. Aby byl ale program účinný, je nutné ho aktivovat dříve, než se ekonomický útlum projeví na pracovním trhu. Důležité je kromě rychlého zavedení i smysluplná a logická komunikace směrem k zaměstnavatelům, kteří získají jasné instrukce, jak dále postupovat.
Český právní řád zná určitý druh kurzarbeitu od roku 2015. Vzhledem k situaci byl ale v březnu 2020 vytvořen zcela nový program.
Podle českého práva může zaměstnavatel obdržet státní příspěvek v případě splnění následujících podmínek:
zaměstnavatel nemůže zaměstnanci přidělovat práci na více než 20 % týdenní pracovní doby,
uzavře vládou předschválenou dohodu s úřadem práce,
již poskytuje zaměstnanci náhradu mzdy,
zaváže se, že se zaměstnancem neukončí pracovní poměr.
Kurzarbeit byl v roce 2020 začleněn ve vládním programu Antivirus, podle kterého bylo možné hradit příspěvek po dobu vyhlášení nouzového stavu. Zaměstnavatel mohl využít jednoho ze dvou režimů. U každého z nich se liší nejen podmínky, ale také poměr vyplácené částky.
Pokud chcete podporu získat, musíte podat žádost na příslušný úřad práce a následně s ním uzavřít výše zmíněnou dohodu. Úřad práce je totiž orgánem, který náhrady vyplácí. Zaměstnavatelům se přitom kompenzuje náhrada ve výši superhrubé mzdy, tedy včetně odvodů sociálního a zdravotního pojištění.