Flotilové pojištění je primárně určeno firmám, a to za účelem toho, aby mohli výhodně pojistit celý svůj vozový park. Jak už to však bývá, začalo se tohoto systému poměrně hojně zneužívat, a začaly být vytvářeny takzvané otevřené flotily. Princip spočíval v tom, že si jednotliví zprostředkovatelé začali seskupovat klienty, kterým uzavírali pojistky, tvářící se, jako by byla v rámci jedné flotily. To vše samozřejmě probíhalo s dovolením pojišťoven. Tito zprostředkovatelé tak mohli často nabídnout ceny, které se blížili i polovině standardních sazeb. I proto tedy bylo vše tak oblíbené.

Nebylo přihlíženo k předchozím jízdám
V čem ale bylo flotilové pojištění poměrně specifické, to bylo i faktem, že během něho nebyl zohledňován jak bonus, tak ani malus, který se na cenu pojistky vztahoval. Logicky se tak nenačítal ani v době, kdy byla tato pojistka uzavřena, a tak pokud řidič přecházel jinam, neměl možnost bezškodní průběh v rámci otevřené flotily využít.

Česká národní banka těmto postupům zamezila
Jediný, kdo tak stál proti tomuto systému, byla česná národní banka, který následně vydala rozhodnutí, která mělo za cíl zrušit dané praktiky, a v celkovém hledisku tak znamenala konec otevřených flotil. Všichni ti, kteří tak měli pojistku uzavřenou danou formou, museli změnit své smlouvy na ty běžné, které jsou standardně sepisovány až do dnešní doby. Vše se stalo již v roce 2012, a do konce roku byly veškeré takto sjednané pojistky ukončovány.

Firem se toto ukončení nedotklo
Samozřejmě s tímto nařízením hlavní tuzemské banky nijak nesouviseli ani nesouvisejí flotily firem. Pro ně daná možnost neustále platí, a to proto, že má také jasně svá specifika. Všechny pojišťované vozy totiž mají stejného majitele, a tak se skutečně jedná o flotilu, jaká byla původně zamýšlena s cílem nabídnout lepší cenu. Běžná majitelé vozů si tak musí buď různé individuální podmínky vyjednat, nebo si porovnat jednotlivé pojišťovny, a to aby měli také možnost ušetřit.