Dovolená v obytňáku nebo karavanu zažívá v posledních letech boom. Představa o svobodném cestování však někdy narazí na realitu. Možnosti nocování jsou omezené, do auta se nevejde tolik věcí, kolik jste si představovali. A jak je to s řidičským oprávněním či pojištěním? Všechny praktické informace jsme shrnuli v článku.
Cestování obytnými vozy si lidé oblíbili v posledních letech, pomohla tomu především pandemie covid-19. V roce 2021 bylo nově zaregistrováno 2 361 obytných aut (o 76 % více než v roce 2020) a 766 obytných přívěsů (o 58 % více než v roce 2020). Celkový počet obytných aut vzrostl na 22 088 a na 31 396 u obytných přívěsů.
Spousta zájemců se ale ke koupi obytňáku ani nedostala. Poptávka začala převyšovat nabídku, jelikož automobilky byly kvůli nedostatku čipů a dalších součástek nuceny omezit výrobu. V minulosti se na nový vůz čekalo od 6 do 9 měsíců, aktuálně činí čekací lhůty 1,5 až 3 roky.
Zdá se, že situace se ale pomalu zlepšuje – například v Německu už počet nových registrací klesá. Lidé si totiž často cestování karavanem nebo obytným vozem idealizují, a nakonec auto využívají mnohem méně, než si mysleli.
Odrazuje jak finanční náročnost, tak komplikované a stresující přesuny velkým a těžkopádným autem. Kempování na divoko je v Evropě velmi omezené. Kempy bývají o prázdninách a víkendech plné, a tak cestování obytňákem vyžaduje spoustu plánování v předstihu.
Iluze o svobodě a flexibilitě se tak zejména spontánním cestovatelům rychle rozplyne. Do hry vstupuje také cena pohonných hmot a náhradních dílů. Dovolená na čtyřech kolech se cenově vyrovná dovolené v hotelu nebo ji dokonce překoná.
Než se rozhodnete pro koupi či pronájem obytného vozu, je dobré si ujasnit jejich výhody a nevýhody.
Obvykle jde o klasickou velkou dodávku, která má vnitřek uzpůsobený k bydlení. Vestavba je celá umístěna uvnitř auta, nijak nezvětšuje jeho velikost. V obytné části můžete najít v podstatě malý byt s kompletním vybavením – postel, kuchyňku s vodou a plynovým vařičem a sprchu se záchodem.
Populární je hlavně ve Spojených státech, u nás se s ní tak často nesetkáte. Nejčastěji se umisťuje na vozy typu pick-up do míst nákladového prostoru, kabina auta se nijak nemění. Nástavba vzhledem k velikosti není tak prostorná, aby se v ní dalo pohodlně chodit, ale na přespání stačí. Výhodou nástavby je, že lze odmontovat, uskladnit a auto využívat k běžnému ježdění.
Obytný přívěs neboli karavan je samostatné přípojné vozidlo, které se zapřáhne za osobní auto. Vztahují se na něj všechny normy a zákony – pozor si dejte hlavně na hmotnost a délku soupravy, abyste na něj měli oprávnění se svým řidičským průkazem. U větších přívěsů se můžete potýkat se sníženou možností manévrování a nižší rychlostí při jízdě.
Polointegrovaný obytňák patří v Česku k nejoblíbenějším typům plnohodnotného obytného auta – kabina řidiče vypadá jako klasická dodávka, ale je propojená s obytnou částí vozu. Přední sedadla bývají otočná do prostoru obytňáku, v zadní části najdete kompletní obytnou nástavbu.
Výhodou je nižší výška a aerodynamický tvar, a díky tomu i rychlejší a pohodlnější řízení. Do polointegry se vejde 2 až 5 pasažérů, takže představuje ideální volbu pro rodiny.
V případě integry došlo ke kompletní integraci prostoru řidiče a obytné části auta. Integry jsou od začátku stavěny jako obytné vozy, tím pádem jsou prostornější a pohodlnější. Obvykle ani není poznat, na základech jaké dodávky byl obytný vůz vystavěn. Integra má zpravidla nižší podlahu, což zjednodušuje nastupování i chůzi.
Alkovna označuje obytné auto s velkým hrbem nad kabinou řidiče – ten slouží jako prostor na spaní. Vůz lze používat i ve větším počtu lidí, některé typy pojmou i pět až šest osob. Velký prostor alkovny se projevuje na výšce auta, proto je třeba být opatrný při průjezdu pod mosty a jinými překážkami. Výška navíc negativně ovlivňuje celkovou ovladatelnost a spotřebu.
Než si pořídíte obytný vůz, měli byste mít jasno, kde budete parkovat. Pokud bydlíte v centru města, většinou s obytňákem vůbec nesmíte parkovat na ulici. Proto je nutné najít si speciální parkování pro obytný vůz nebo karavan, v Praze takové parkování se službami vyjde i na 2 500 Kč za měsíc.
Mezi časté obavy patří, že na obytný vůz budete potřebovat řidičský průkaz na náklaďák. Nicméně do 3,5 tuny stačí řidičský průkaz skupiny B a do tohoto limitu se vejdete s většinou běžných obytných aut. Je ale třeba mít na paměti, že u větších aut klesá tzv. doložnost – to znamená, kolik zbývá do limitu 3,5 tuny k naložení osobních věcí a pasažérů.
A jak je to s přívěsem? Řidičský průkaz skupiny B platí pro vozidlo o hmotnosti do 3,5 tuny a přívěs o hmotnosti max. 750 kg. Pokud váha přívěsu překročí 750 kg, musí se hmotnost celé soupravy vejít do 3,5 tuny.
Pokud si plánujete obytný vůz půjčit, tak pro drtivou většinu modelů si vystačíte s řidičským průkazem skupiny B.
Jak říkají hosté podcastu, je veřejným tajemstvím, že hodně majitelů obytných aut jezdí přes váhu. V České republice se přesná váha vozidla neřeší, ale je potřeba být na pozoru kvůli horší ovladatelnosti. V Rakousku jsou však policisté velmi přísní – pokud bude vozidlo přes váhu, zaplatíte vysokou pokutu nebo vám ho mohou dokonce zabavit. V některých úsecích musíte na váhu najet povinně. Když je na ceduli doplňková tabulka s obrázkem náklaďáku, tak na váhu jezdit nemusíte.
Na vyšší váhu byste si měli dávat pozor u nových modelů karavanů a obytných vozů, u nichž hmotnost zvyšuje komfortní výbava, jako je třeba klimatizace. Před koupí se proto zajímejte, jakou hmotnost vozidlo má a dopočítejte si doložnost. Do ní zahrňte hmotnost pasažérů, pohonné hmoty, vodu, oblečení, nádobí a potraviny, venkovní nábytek, sportovní vybavení a veškeré další věci, které s sebou plánujete vozit.
Jízda s karavanem může být náročná i pro zkušeného řidiče. Nejvíce komplikací způsobuje přívěs při couvání a parkování, dbejte proto maximální opatrnosti. U obytňáků myslete na výšku a šířku, dejte si pozor hlavně na úzké uličky ve městech nebo na nízké podjezdy. Nebezpečné mohou být také větve stromů či balkony.
Kromě omezení, která platí pro vjezd obytných vozů a karavanů do některých měst, musíte počítat s tím, že zaplatíte víc na poplatcích za dálnice, tunely, mosty a podobně. V některých zemích se mýtné řídí pouze hmotností vozu, a tím pádem se vejdete do stejné kategorie jako osobní auto. Jiné země však rozlišují vozy také podle výšky a délky. Veškeré údaje najdete v technickém průkazu.
Nezapomeňte si zabalit dostatek vody, plynu a načerpat plnou nádrž pohonných hmot, zejména když chcete kempovat v přírodě na divoko. Jestliže vyrážíte za hranice, mějte v pořádku všechny dokumenty – řidičský průkaz, malý technický průkaz, zelenou kartu a případně smlouvu o pronájmu v angličtině.
Kromě dostatečných zásob si hlídejte stav odpadní vody a chemické toalety. Čistit toaletu a vylévat špinavou vodu smíte jen na vyhrazených místech, a to i když používáte ekologické přípravy. „Nemysleme si, že si nakoupíme zelenou chemii a budeme to lít do příkopu,“ říká Jan Pacovský.
Zbytek sbalte na lehko. Úložné prostory obytných vozů nejsou nafukovací. Věci si přineste ve skládacích taškách, abyste je mohli přeskládat do skříněk, na kufry není v obytňáku prostor. Na jízdu všechny věci ukliďte, jinak při prudkém brzdění nebo jiném manévru zbytečně riskujete rozbití, ale i případné zranění, kdyby se uvolněná část vybavení dostala až do kabiny řidiče.
Obytná vozidla lákají zloděje, proto nikdy nenechávejte nic viditelně uvnitř auta (na stole, palubní desce, postelích). To platí nejen, když vůz opouštíte, ale i když v autě spíte. Zatáhněte všechny rolety a pokud možno nenechávejte kola na venkovním nosiči.
Vybírejte bezpečné místo na parkování. Raději volte parkoviště určená k nocování, než abyste parkovali na předměstí nebo v zástavbě. Nedoporučují se ani benzinové stanice a odpočívadla u dálnic.
Vůz vždy zamykejte. Existují i přídavné zámky, jimiž můžete zabezpečit vchodové dveře karavanu, servisní dvířka a další úložné prostory. Pro zloděje je to další překážka, kterou musí překonat a může ho odradit. Pořídit si můžete taky alarm, externí čidla pohybu nebo hluku či akustické sirény.
Sjednání povinného ručení a havarijního pojištění pro obytný vůz se prakticky neliší od toho pro osobní vůz. Cena povinného ručení se odvíjí od objemu motoru, značky a modelu vozu, trvalého bydliště, věku řidiče nebo bonusů. Cena havarijního pojištění se počítá především podle pořizovací ceny a tovární značky.
Pojistná částka kryje vůz jako takový a všechny části, které jsou s ním pevně spojeny, tedy nábytek, dřez či sprchový kout a navíc běžné vybavení, jako je nádobí. Je-li váš obytný vůz vybaven nadstandardně, případně s sebou vozíte cenné věci, jako je TV, gril nebo rybářské náčiní, je potřeba je připojistit zvlášť. Vše ale musí být stále uloženo uvnitř vozu, ne na střeše nebo zádi.
Dojde-li například k poškození či zničení kol připevněných zvenku, havarijní pojištění se na ně vztahuje pouze v případě, že má řidič sjednané také připojištění zavazadel. To se vztahuje rovněž na věci uložené ve střešním boxu, ale pouze přes den. Ochrana neplatí v rozmezí 22 až 6 hodin.
Princip pojištění obytných přívěsů je podobný – povinné ručení však vychází levněji, protože jde o lehčí vozidlo bez motorizace.
Když si obytné auto nebo karavan půjčujete, povinné ručení by měl prokázat majitel a vám před cestou poskytnout zelenou kartu k vozidlu.
Plánujete své auto pronajímat? Pak budete potřebovat komerční pojištění. Počítejte ovšem s tím, že jeho cena může dosáhnout dvojnásobku až čtyřnásobku běžné ceny. Na trhu najdete i produkty, které nabízí ochranu v režimu půjčování pouze na vybrané dny – takové pojištění stojí řádově stovky korun denně. Pokud tedy pronajímáte obytňák jen na několik dní v roce, postačí toto krátkodobé komerční pojištění.
Lukáš Janoušek ze společnosti Campiri v podcastu uvádí, že v průměru majitelé používají obytné vozy jen 3 týdny ročně. O pronájmu se tak vyplatí popřemýšlet, podle Janouška se jím dá vydělat 250–300 tisíc korun ročně.
Chcete si dovolenou na čtyřech kolech nejprve vyzkoušet? V takovém případě zamiřte do půjčovny. Nejvýhodněji vás nejspíš vyjde půjčovna, kterou máte poblíž domova kvůli přebírání a vracení auta. Některé půjčovny nabízí přistavení auta kdekoliv po republice, ale často je tato služba zpoplatněná. Kromě klasických kamenných půjčoven existují i nejrůznější internetové portály sdružující nabídky od soukromých majitelů.
Při výběru myslete jak na jízdní vlastnosti vozu, tak na vnitřní uspořádání a vybavení. Některé půjčovny nabízí karavany kompletně vybavené, jinde si musíte vzít i své nádobí a příbory. Za nadstandardní vybavení, jako je gril, kempovací nábytek nebo stojan na kola, si obvykle připlatíte.
Hledáte-li obytné auto na letní dovolenou, zarezervujte si ho s předstihem. Některé půjčovny mají kalendář volných termínů přímo na webu, jiným musíte nejdřív odeslat poptávku, proto pátrání nenechávejte na poslední chvíli. V letní sezóně se obytňáky zpravidla půjčují minimálně na týden.
Než smlouvu o půjčení auta podepíšete, vše si pečlivě prostudujte. Pozornost věnujte hlavně storno podmínkám, omezením, poplatkům a sankcím, například za poškození auta nebo pozdní vrácení. Při půjčování se zajímejte, zda je v ceně neomezený nájezd kilometrů, případně jaký je maximální denní nájezd a následný doplatek.
Připravte se na to, že půjčovny chtějí při podpisu smlouvy složit zálohu ve výši 50 procent z celkové ceny. Zbytek se doplácí pár dní před či přímo v den rezervace.
Kromě toho budete hradit vratnou kauci. Jde o jistinu pro majitele auta v případě, že byste vůz jakkoliv poškodili. Pokud auto vrátíte ve stejném stavu, jako jste ho přebírali, dostanete zálohu v plné výši zpět. Výše kauce se odvíjí od typu půjčeného auta i samotné půjčovny, počítejte přibližně s částkou 25–30 tisíc korun.
Za karavan, který si zapřáhnete za vlastní auto, zaplatíte od 500 korun za den. Ceny za obytnou dodávku, kde se pohodlně vyspí dva lidé, se pak pohybují kolem 1 500 korun za den. Velký obytný vůz pro celou rodinu stojí minimálně 3 tisíce v základní verzi, za luxusnější vybavení si připlatíte kolem 6 tisíc za den. V této ceně ale máte zahrnutou kuchyňku, vlastní WC, sprchu, solární ohřev vody, klimatizaci a další.
Při kalkulaci nákladů na dovolenou nezapomeňte na to, že palivo hradíte zvlášť, stejně tak budete platit za parkování a místa v kempech. Celková částka za dovolenou se tak může vyšplhat do poměrně vysokých částek.
Ačkoliv spousta lidí vidí v cestování obytným vozem svobodu a nezávislost, neznamená to, že můžete parkovat a kempovat, kde se vám zachce. Je potřeba dodržovat místní pravidla, jinak hrozí vysoké pokuty.
Jak vysvětluje Jan Pacovský v podcastu, existuje rozdíl mezi kempováním a nocováním. Kempování na divoko je ve většině zemích zakázáno mimo vyhrazená místa (kempy). Kempování znamená, že obytný vůz postavíte na vyrovnávací klíny, u karavanu vytáhnete nožičky, roztáhnete markýzu, vyndáte kempovací židličky… Zkrátka si uděláte pohodlí. Naproti tomu nocování znamená, že pouze zastavíte a v autě přespíte, můžete kdykoliv odjet, aniž byste museli balit věci.
V Česku je volné kempování povolené, výjimku tvoří soukromé pozemky, národní parky, CHKO a vojenské újezdy. Vždy je ale třeba být maximálně ohleduplný, není možné s kdekoliv založit ohniště apod. Nocování v lese je v Česku povoleno, ale vztahuje se spíš na spaní pod širákem, ne na zaparkování obytňáku.
Parkování vyhledávejte třeba na Camping.info.
V aplikaci Park4Night najdete tipy na místo k přespání (i zdarma), včetně cen, fotek a doporučení na výlety v okolí.
V ČR funguje portál Bezkempu.cz, kde najdete seznam míst po celé republice, kde můžete se souhlasem majitele a obvykle za malý poplatek zaparkovat obytňák nebo si postavit stan.
V Německu a Rakousku využijete web stellplatz.info a aplikaci Stellplatz Radar, které vám vyhledají místa, kde můžete obytňák zaparkovat, ale také vypustit odpadní vodu, WC a načerpat čerstvou vodu.
Zejména v případě bezplatných variant si raději najděte více možností a vybírejte ty s aktuálními recenzemi. Jinak se stává, že se na místě objeví zákaz nocování nebo závora, což uživatelé ještě nestihli do aplikace uvést.
Jednou z možností, kde legálně zakotvit, jsou takzvané stellplatzy, tedy stání vyhrazená pro karavany. Součástí bývají servisní stanice, kde můžete vypustit vodu či chemickou toaletu. Nabízí se rovněž možnost připojení vozu k elektřině.
Stání bývá zpoplatněno za vjezd, přenocování nebo za využití servisní stanice (podle množství odběru vody a elektrické energie). V Česku jsou stellplatzy novinkou, teprve se postupně rozrůstají. Výhodou stellplatzů je, že vychází levněji než kempy a nemusíte je rezervovat předem.
Obvykle je možné jednu noc přečkat na veřejných parkovištích, ideálně se ale domluvte s obsluhou, pokud jde o místo u obchodu či čerpací stanice. Na mnoha veřejných parkovištích ovšem platí zákaz parkování přes noc.
Jestliže se chystáte do kempů, rezervujte si místo i několik měsíců s předstihem. To platí zejména pro oblíbené destinace u Středozemního moře.
Čím jižněji v Evropě pojedete, tím více omezení budete řešit. Ta se netýkají jen přenocování, ale také vjezdu do některých měst, proto se vždy informujte předem.
V Německu i Rakousku je kempování na divoko na veřejných prostranstvích zakázané. Někde vám to sice může projít, ale nevyplatí se riskovat případnou pokutu. Stejná situace panuje na Slovensku.
Polsko je tolerantnější a nocování mimo národní parky a přírodní rezervace nijak omezené není, jen si dejte pozor na soukromé pozemky.
Poměrně komplikovaná je situace ve Španělsku, na kempování totiž každá provincie pohlíží jinak.
Volné kempování je zakázané také v Itálii, v okolí známých turistických cílů se však nachází dostatek oficiálních stellplatzů. Stání na nich je buď zdarma, nebo za malý poplatek.
Přísný zákaz volného kempování platí v Chorvatsku a Maďarsku.
Benevolentnější je v tomto ohledu Skandinávie. Ve Finsku je spaní na divoko povolené všude kromě míst označených zákazem, podobně je na tom Norsko a Švédsko.
Jan Pacovský začínal jako motorkář, ale po narození dětí dal přednost cestování v obytné dodávce. Podílí se na tvorbě podcastu Studio Karavan a píše blog Vanisti.cz. Jako zástupce Asociace kempování a karavaningu pak apeluje na to, aby i cestovatelé začátečníci dodržovali všechna pravidla a nevědomky nepoškozovali dobré jméno vyznavačů karavaningu.