Zpět na všechny pojmy
Negociační úvěr funguje na podobném principu jako eskontní úvěr s tím rozdílem, že obchod probíhá mezi tuzemským a zahraničním subjektem. Významnou roli zastává tzv. negociační banka představující záruku, že obě strany dostojí svým závazkům.
Tuzemský dovozce (dlužník) má zájem o koupi vybraného zboží zahraničního prodejce (věřitele). Vzhledem k tomu, že nemá dostatek financí na zaplacení, za zboží chce zaplatit prostřednictvím směnky. Aby potvrdil svou důvěryhodnost, projedná svůj zájem o odkup směnky s negociační bankou, která informuje prodejce.
Na základě potvrzení negociační banky prodejce odešle zboží dovozci. Dokumenty ke zboží však obdrží banka, která jej jménem dovozce (dlužníka) zaplatí. Dovozce bance tuto částku uhradí v den splatnosti směnky, kdy převezme zboží a teprve tehdy obdrží dokumenty ke zboží. Za zajištění bezpečného průběhu obchodu si banka účtuje poplatek ze strany dovozce.
Negociační úvěr je nejčastější u prvních transakcí mezi zahraničními partnery a slouží jako jakýsi způsob ověření obou obchodujících stran. Druhým typem jsou pak velké projekty, které je nutné dostatečně silně zajistit prostřednictvím banky.
Hlavním úkolem negociační banky, která se rozhodne zajistit tento typ úvěru, je prodejci předat zprávu, že zájemce o jeho zboží je solventní. V podstatě se jedná o banku, která odkoupí směnku od dovozce (kupujícího, dlužníka). Banka na základě žádosti dovozce vystaví tzv. pověřovací list a ta zajistí celou operaci ke spokojenosti všech tří stran. Negociační banka může mít sídlo v zemi tuzemského či zahraničního obchodníka ale i ve třetí zemi.